Dnes 16. října je tragické výročí nacistické razie v římském ghettu, kdy Emanuele Di Porto přišel o maminku a bylo zatčeno přes tisíc Židů, kteří byli 18. října 1943 v zapečetěných vlacích deportováni do Osvětimi, z nichž přežilo pouhých šestnáct. Jsem nesmírně vděčná, že Tea Ranno přijala pozvání na festival Děti čtete?! a předevčírem nám o tom, proč Tramvaj života musela napsat, poutavě vyprávěla. Lépe nyní rozumím i vlastní motivaci, proč jsem knihu ze tří šoa příběhů vybrala a trvala na jejím českém vydání.
Svět nám poslední roky nemoudří a hrubne. Čím dál tím víc se vzdaluje mé představě o vlídné obyvatelnosti. O to víc se ukotvuji v obyčejných příbězích lidské solidarity a nechci na lidské rezignovat. Děkuji všem Teám, Emanuelům, že neúnavně vyprávějí, dobrým lidem, že se nevzdávají, nezapomínají a pečují o sebe, druhé a svůj svět❤️
Klára🦁